Město Dubí se nachází na jižním svahu Krušných hor v nadmořské výšce 420 metrů, které je vzdáleno necelých 5 km od Teplic. Statut lázeňského místa získalo Dubí roku 1966, léčba byla zaměřena na stavy po mozkových příhodách, operacích páteře a mozku, obrně a dalších nemocech.
Lázeňství se v Dubí začalo rozvíjet již po roce 1860, kdy město navštívil továrník Anton Tschinkel, který hledal místo pro výrobu soudků, ale v Dubí našel svůj letní byt a vybudoval zde továrnu na siderolit a porcelán. Později se zde setkal s balneologem Josefem Löschnerem, který mu dal potřebný impuls, a společně vybudovali klimatické Dianiny lázně otevřené veřejnosti roku 1862, ve kterých mimo jiné působil i lékař Alois Brecher. Anton Tschinkel dále vybudoval v Dubí řadu dalších objektů, parků a vyhlídkovou restauraci.
Další důležitou postavou, která se postarala o rozvoj lázeňství v Dubí, je již zmíněný lékař Alois Brecher. Ten v roce 1871 dostavěl Vodoléčebný ústav dr. Brechera, po vzoru léčebných postupů Vincenze Priessnitze nebo Sebastiana Kneippa.
Významnou osobností v historii dubského lázeňství byl stavitel moldavské železniční tratě inženýr Thomas Nowak, který koupil pozemky v okolí Smrkového mlýna, na kterých postavil nový lázeňský ústav a pojmenoval ho po své manželce Tereze, tedy Tereziny lázně. V roce 1882 získal všechny dubské lázně kníže Edmund Clary Aldringen, jež provedl rozšíření a zvelebení lázní.
Ke vzácným hostům lázní patřili Jan Neruda, operní pěvec C. Schenk, malíř Vilém Riedel, skladatel Erwin Shulhoff a dirigent Václav Talich nebo herec Oldřich Nový.
Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a další zajímavá místa
Kostel byl vystavěn na objednávku rodiny Clary-Aldringenů v letech 1898 až 1906 jako kopie benátského kostela Santa Maria dell´Orto. Autorem plánů je architekt Pietro Bigaglio a stavbu provedl Jindřich Siegmund z Teplic.
V roce 1998 byla prohlášena kulturní památkou železniční trať Dubí - Moldava stavitele Ing. Tomáše Nowaka.
Dubí je známé také výrobou českého porcelánu, především takzvaného Cibuláku.
